Třídenní výlet s dětmi do Prahy

V pátek 15.května v 12,54 nastoupila do rychlíku z Mariánských Lázní do Prahy i naše smíšená skupinka čítající 15 dětí různého věku a tří dospělých. Před námi byl společný víkend naplněný hrami, soutěžemi a poznáváním, který zorganizovala za přispění města Mariánské Lázně Mgr. Zuzana Kalenská, farářka Církve československé husitské.

Cesta vlakem proběhla pokojně, děti se vzájemně znaly, a tak se dobře zabavily. Některé dívky se nechaly zlákat tvorbou náramků přátelství a povídali jsme si. V Praze na nádraží se k nám připojil ještě jeden kamarád, který se do hlavního města s rodiči před několika měsíci přestěhoval. Přesun tramvajemi na Pohořelec, pěšky na Loretánské náměstí až ke klášteru kapucínů, kde jsme měli zajištěně ubytování. Hned za vstupními vraty na nás dýchla klidná až zádumčivá atmosféra, kterou však naše děti rychle projasnily radostí a smíchem.

Po krátkém vybalení, odpočinku a doplnění tekutin jsme se rozdělili do skupinek a dostali úkoly, jež se vázaly k hradu, k hradním zahradám a turistickému ruchu. Sárinka, Anabelka, Eliška a já jsme vyběhly se svým zadáním. Byl krásný podvečer a před Pražským hradem stály nazdobené koňské povozy. Čekající kočí nám vysvětlil, že se již druhý den konají svatojánské barokní slavnosti Navalis, s hlavním večerním programem na Vltavě.

Prošly jsme čtvrté hradní nádvoří kolem katedrály sv. Víta, kde právě probíhala slavnostní mše, a dál úzkým schodištěm do zahrady na Valech. Otevřel se nám nádherný výhled na Prahu. Dívky se vystřídaly v kresbě na papír, doplnily jsme některé odpovědi a pomalu jsme zamířily zpátky ke kapucínům. Postupně se vraceli i ostatní soutěžící. Zuzka se staršími dětmi připravila chutnou večeři. Rychle jsme sklidili nádobí, každý si svůj talíř umyl a uklidil.

Společně jsme rozhodli, že se na slavnosti také vypravíme. Byl to úchvatný zážitek vidět nasvícené klasické gondoly a historické lodě, jak rozzářily hladinu Vltavy. Všude bylo plno lidí, museli jsme se vzájemně sledovat. Do postelí jsme vklouzali unavení, ale plní dojmů a hezkých zážitků.

V sobotu, docela brzy po společné snídani, jsme vyráželi do Letňan, na světovou výstavu o Titaniku. Při vstupu každý návštěvník dostal palubní lístek skutečného pasažéra a na konci zjistil, zda dotyčný potopu lodě přežil. Hned za vstupem jsme byli vtaženi do autentické atmosféry legendárního luxusního parníku, prošli jsme rekonstrukce dobových prostor a viděli stovky artefaktů vytažených z vraku lodě. Zuzanka každému z nás rozdala velký papír s otázkami, které se vztahovaly k výstavě. Tímto nás motivovala více vše vnímat, hledat odpovědi a u menších dětí podchytit zájem.

Když jsme se dost unavili a všichni si vše prohlédli, popojeli jsme jednu zastávku metrem na objednaný oběd do klidné restaurace U Pejšů. U stolů se vedly diskuze o všem, co nás na Titaniku zaujalo a chtěli jsme si o tom promluvit s ostatními.

S plnými bříšky jsme se vraceli do našeho ubytování k odpočinku před večerním programem. Tím byla návštěva hvězdárny na Petříně s promítáním filmu a výkladem, který začínal v 21hodin.

Před večeří byl čas na volnou zábavu, každý dle svého gusta. Starší děvčata se šla projít do okolí, sportovnější děti si na dvoře hrály s míčem, někdo si dal kávičku. Večeře byla opět luxusní, teplá, s kuřecím masem a zeleninou. Kolem osmé hodiny jsme vycházeli přes Loretánské náměstí kolem Strahovského kláštera cestou do kopce na Petřín. Míjeli jsme provazové dětské hřiště, které hned téměř všichni prozkoumali a vyzkoušeli. Pořídili jsme společnou fotku a pokračovali k hvězdárně. Nejdříve nám promítli velmi zajímavý film " 5 planet", a pak jsme procházeli výstavu o historii astronomie, seznámili se s různými dalekohledy a spatřili plno technických zvláštností. Současně jsme mohli pozorovat oblohu. Hvězdář, co dalekohled obsluhoval, byl úžasný, zaujatě a nadšeně nám vše vysvětloval a v mnohých probudil opravdový zájem o dění na obloze. Ten večer bylo však oblačno, ale ještě jsme stihli vidět Jupiter. Pak už byly hvězdy schované, ale pán nám průzor namířil na osvětlený stožár a přiblížení bylo tak veliké, že jsme dokonce viděli i vlákna v žárovce a měli jsme pocit, že si na ni můžeme sáhnout. V malém obchůdku se nakoupili dárky nebo pohledy. A pak už jsme se zase vraceli zpátky stejnou cestou ke kapucínům.

Zuzanka s Johankou a Deborkou šly napřed a připravily dětem noční hru. Na Loretánském náměstí rozmístily reflexní přívěšky různých tvarů. Utvořili se průzkumné skupinky. Zuzka rozdala papír s natištěnou křížovkou. Každou nalezenou věc měly děti zapsat do křížovky. Pro děti to bylo super a tajemně zábavné.

V nedělním ránu se všichni mohli dospat. Po pozdější snídani jsme se sešli ve velké místnosti na krátkou společnou pobožnost. Zazpívali jsme několik písní s kytarou a Zuzanka vyprávěla podobenství o perle. Mluvili jsme i o přátelství, co pro koho znamená a jak důležité je pro život. Chytili jsme se za ruce, utvořili hada a prošli jsme meditační zahradu a dvůr. Zuzka nás vedla. Bylo to krásné.

Před obědem byla v plánu prohlídka nově otevřených zahrad Černínského paláce. Bohužel, však otevření zahrad bylo posunuto. Prošli jsme tedy celou ulici Nový svět, mezi upravenými starými domky. Začali jsme se chystat na cestu domů. Poklízeli jsme pokoje a po obědě, který jsme si mohli ještě připravit v jídelně kláštera, zbyl čas na krátkou soutěž, opět venku před vstupem do loretánské kaple Panny Marie za zvuků zvonkohry. A pak jsme již naposledy zavřeli dveře kapucínského kláštera…

Celý víkend byl úžasný, pečlivě připravený, laskavou, přesto pevnou rukou vedený. Vnímala jsem děti uvolněné, spokojené, hravé a vzájemně se respektující.

Dagmar Hladíková

(text je bez korektur)