Nová naděje: Zamyšlení biskupa Lukáše k výročí ukončení 2. světové války

Před osmdesáti lety skončil v Evropě nejděsivější válečný konflikt v dosavadních dějinách lidstva. Pamětníků ubývá a druhá světová válka se vytrácí z obecného povědomí. V žalmu 90 se píše: "Počet našich let je sedmdesát, jsme-li při síle, pak osmdesát." Takže nás již pomalu opouští generace lidí narozených v roce vítězství nad hitlerovským zlem. A z těch, kteří v útlém mládí proti nacismu bojovali, jsou dnes už století starci. Naše léta "kvapem uplynou a v letu odcházíme", konstatuje realisticky žalm 90.

Připadá mi, že čím více vody uplynulo v řece času od konce druhé světové války, tím více roste riziko, že zapomeneme na miliony obětí, jimž nebylo dopřáno prožít normální život, na hrůzy, kterým další miliony musely čelit a nést si jejich následky, a na osudnou přitažlivost, co ji vyzařuje zlo, a proto se mu mnozí ochotně dávají do služeb a páchají nepředstavitelné věci.

8. květen by měl zůstat dnem tichého rozjímání nad zmařenými životy, z nichž každý nosil jméno a tvář. Dnem, v němž si připustíme, jak snadné je zaměnit dobro za zlo, podlehnout propagandě, ideologiím, nenávisti, temným vášním a fascinaci vůdcovskými postavami, které nabývají zvráceně spasitelských rysů v přesvědčení o své dějinné úloze a vyšším poslání. Neváhají kvůli tomu prolévat krev ostatních, nejlépe na vzdálených bojištích, daleko od paláců, kde se sklánějí nad mapou a pohybují lidmi jako figurkami na šachovnici.

Sváteční Den vítězství nám připomíná, jak nesamozřejmým a křehkým darem je možnost žít aspoň v relativně svobodné a demokratické společnosti, a že tu možnost ztratíme, nebudeme-li připraveni svobodu si bránit a v případě nutnosti za ni bojovat. Druhá světová válka poskytuje neocenitelnou historickou lekci. Ukazuje, kam vede ustupování zlu a nátlak na slabší, kteří jsou přitom ochotni zlu se postavit, ale jsou-li opuštěni a zrazeni, zlomí je to a nažene do područí totalitních režimů. Výsledkem je utrpení a morální pokřivení na všech stranách.

Ježíš řekl: "Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji učedníci by bojovali" (Jan 18, 36). Takže je správné i se zbraní v ruce bojovat proti silám ničícím lidskou důstojnost a svobodu v tomto světě. Ve válce proti zlu však nelze zůstat zcela nevinným a neušpinit se. Obránci svobody se mohou ve své mentalitě i způsobech jednání nebezpečně podobat agresorům, jimž statečně vzdorují. Každá válka jednou skončí a společnost pak musí nějak zpracovat, že v době míru ji tvoří bývalí kolaboranti, mlčící většina i veteráni krvavých bojů. Vyvstane potřeba očisty, pokání a smíření, k čemuž je nutná větší odvaha než k střílení ze samopalu či shazování bomb. Odvaha se vyplatí. Přijde nová naděje. A čím by byl život bez naděje?

foto: https://www.iwm.org.uk/history/growing-up-in-the-second-world-war