Velikonoční dopis biskupa Lukáše

VELIKONOČNÍ DOPIS O LÁSCE A NENÁVISTI

Možná jste to taky slyšeli. V církevním prostředí se to opakuje poměrně často. Máme prý milovat hříšníka a nenávidět hřích. Čím blíže jsou velikonoční svátky, tím více přemýšlím, jestli je možné zároveň milovat a nenávidět. Moje zkušenosti s nenávistí nejsou valné (znám lidi, které těžko snáším, ale neodvážil bych se říct, že je nenávidím). Jsem však na rozpacích ohledně zkušeností s láskou. Často o ní mluvím a píšu, ale kdykoli přijde a dotkne se mě, nevím si s ní rady. Je nebezpečná, neboť všechno mění. A já se nerad měním.

Co nechápu? Jak milovat člověka, k jehož chování pociťuji nenávist, a jak tu nenávist nepřenášet na něho samotného. Protože přesně to se děje. A dělo se to i s Ježíšem. Hodně lidí ho obdivovalo a milovalo kvůli jeho činům a slovům. A hodně lidí ho zatracovalo a nenávidělo kvůli stejným činům a slovům. Co bylo pro jedny potvrzením, že je Synem Božím, pro druhé bylo důkazem, že je rouhačem, neboli nejhorším hříšníkem, kterého je nutné ztrestat ponižující a bolestivou smrtí.

Záleží na úhlu pohledu. Protože je veliký rozdíl, díváte-li se na člověka s láskou nebo s nenávistí. Váš pohled prozrazuje více o vás než o člověku, na něhož se díváte. Ale způsob, jakým se na něho díváte, může ovlivnit, jak dotyčný začne nahlížet sám na sebe. Kdo vyčte z vašeho pohledu, že je milovaný, hodný lásky, bude pro něho snazší přijmout se i s vlastními chybami a dávat lásce průchod ve svém chování a přístupu k sobě i ostatním. Platí to ovšem i naopak. Pokud se díváte na druhého člověka jako na zhmotnění všeho zla, nedivte se, když z něho nevyroste milosrdný Samaritán či Matka Tereza.

Už od novozákonních dob se Ježíšova smrt vykládá jako oběť za hříchy. Co je však – biblicky vzato – hřích? Řecké slovo "hamartia" znamená doslova "minout terč". Hřích je trefa vedle. Míjíte se s cílem vlastního života, nejdete cestou, která vede k cíli. Nedokážu věřit, že Ježíš obětoval svůj život za hříchy, které nenáviděl. Že by nenávist byla silou, která ho přiměla vzít na sebe kříž. Jestliže se na Ježíšovi naplňuje starobylé proroctví, že "nesl hřích mnohých" (Izajáš 53, 12), pak věřím, že jej nesl, protože miloval lidi i s jejich hříchy. Miloval je, a proto nechtěl, aby se minuli se smyslem života a netrefili do cíle. Láska jej motivovala k oběti. Láska je trefou do středu terče.

Velikonoce jsou pro mě svátkem otázek. Ježíšova láska zasáhla i do středu mého srdce. Ale je láska silou, která tvaruje moje myšlení a chování? Jsem schopen dívat se – když ne s láskou, tak alespoň bez nenávisti a bez předsudků – na lidi, jejichž povaha se mi protiví? Co mi chybí k tomu, abych získal bohatší zkušenosti s láskou? Chci se nechat láskou změnit? A co vy?

Lukáš Bujna, plzeňský biskup CČSH, na Květnou neděli 13. 4. 2025

Zdroj obrázku: Unsplash

Velikonoční dopis si můžete ve formátu PDF stáhnout z úřední desky diecéze.