Svatodušní zamyšlení biskupa Lukáše

Odpočívám v zahradě broumovského kláštera. Do svatodušních svátků zbývá několik dní. Duch má blízko k dechu. Nebo dech k Duchu? V zahradě je krásně. Květiny, zelená tráva, mohutný strom, jehož koruna zastiňuje slunce. Přesto se mi špatně dýchá, bolí mě na plicích. Chybí mému dechu Duch? Nebo Duch právě teď sestupuje do mého dechu a probouzí jej?

Proč jsem tady? Přivedla mě sem touha. O touze mluvím a píšu poslední dobou často. Protože cítím, že ve mně se něco děje a mění. Od Velikonoc mě provází stále sílící touha plněji, pravdivěji a svobodněji žít. Takže moje touha musí souviset s Duchem. Neboť "co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená," říká Ježíš. Duch mi oživuje tělo. To tělo jsem já.

Nadechuji se života. Bolí to, protože se lámou obruče nesvobody. Je to nová zkušenost, které se bojím a zároveň ji hledám. "Kde je Duch Páně, tam je svoboda," čteme v druhém listu Korintským. Živá voda Ducha nám vlévá do srdcí svobodu, aby se člověk, zvíře se srdcem, konečně mohl svobodně rozhodnout. Vždyť naše rozhodování je podmíněné mnoha okolnostmi, které nás ovlivňují, ale my si je nevybrali. Ale teď nám Duch přivál možnost svobody.

Můžeme se svobodně přijmout. Můžeme se odvážit kontaktu se sebou samým. Úží se mi dech, neboť jsem překvapen, co všecko ve mně je, o čem jsem nevěděl a radši to odsouval do stínu. Najednou mi dochází, k čemu je církev dobrá, proč vznikla v den, kdy se ozval hukot z nebe a Duch svatý sestoupil na učedníky. Církev plní svoje poslání, když touží po životě, umožňuje svobodu a nepřekáží vanutí Ducha. Třebaže se obává, jaký hukot se tím spustí.

Lukáš Bujna, plzeňský biskup CČSH, klášter Broumov 4. 6. 2025

Ježíš zvolal: "Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, proud živé vody poplyne z jeho nitra, jak praví Písmo." To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěří. (Jan 7, 37-39)

Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. (Skutky 2, 1-2)