Reportáž ze zájezdu do Irska

V polovině února ke mně přišla nabídka zúčastnit se zájezdu do Irska, v týdnu od 9.3.- 15.3.2026, pořádaného Johankou Kalenskou, pod záštitou Mgr. Zuzany Kalenské, farářky Církve československé husitské. Celé putování po Irsku Johanka zorganizovala a do nejmenšího detailu naplánovala jako prvotní počin ke svému studiu. Objednala letenky, ubytování, vstupy. Vše dokonale navazovalo, i slunečné počasí snad měla Johanka domluvené. Se vší úctou můžu říci, lepší, "cestovní kancelář"nenajdete.

Moje rozhodování nebylo dlouhé, velmi mě oslovil přiložený bohatý program celého týdne v Irsku, včetně času na polední přestávku s tipy na potraviny i s přibližnou cenovou relací. Myslela na všechny naše potřeby… Celá skupina se poprvé viděla na letišti v Praze, kde jsme se vzájemně představili. A jak se i později několikrát ukázalo, tvořili jsme bezvadnou partu, vzájemně se podporující.

Po klidném příletu do Dublinu nám Johanka rozdala lístky na hromadnou městskou dopravu po dobu pobytu ve městě. To jsme opravdu náležitě využili. Jezdili jsme především místním dvoupatrovým autobusem, což byl zážitek sám pro sebe. Všechny busy měly po stranách různé reklamy a občas jsme zahlédli pozvánku na operu "Rusalku" B. Smetany. Ubytování v Dublinu, v Kilkenny i v Corku, Johanka zajistila vždy v malém hotelu ve starším domě, což bylo velice zajímavé z architektonického hlediska.

Hned po ubytování a odložení zavazadel jsme společně vyrazili ke Christ Church Cathedral v centru, kde nás ohromil nádherný vnitřní prostor, jehož vznik se datuje kolem r. 1030. Dočetla jsem se, že má 19 zvonů v jedné věži, což je důvod k zapsání do Guinnessovy knihy rekordů. Vyposlechli jsme krátkou pobožnost, které jsme byli účastni snad jen naše skupina. Vnímala jsem to jako laskavé požehnání celému našemu putování po irské půdě.

Ve spodní části katedrály je největší krypta v Irsku, prohlídka s Johančiným výkladem a nákup prvních suvenýrů. Před odchodem ještě jedna zpívaná pobožnost, tentokrát s dětským sborem. A již se zanořujeme do čtvrti Temple Bar vyhledat ten nejpřívětivější pub s irskou hudbou, ochutnávkou piva a s posvěcením dvou farářek …To nemá chybu…

Druhý den ráno jsme se přemístili do nejstarší irské univerzity s historickým kampusem a knihovnou, Trinity College. Překvapil nás veliký komplex s udržovanou zahradou uprostřed, to vše je pro obyvatele i návštěvníky volně přístupné. Studenti posedávají na trávníku i na okolních lavičkách, jsou zde již vzrostlé jarní cibulové květiny a čerstvě zelená barva trávníku. Byl objednán průvodce, starší pán, také student univerzity. Hovořil rychle a obsáhle, jistě nám chtěl co nejvíce předat, jenže pro Zuzanku Kalenskou, která se ujala tlumočení, to byl chvílemi pěkný oříšek, vystihnout pomlku a rychle nám předat překlad do češtiny.

Po prohlídce knihovny, která byla úchvatná, a nasátí studentské energie, jsme se pěšky přemístili do Národní galerie. Byla zde krátká, leč relaxační procházka mezi impozantními sbírkami evropského umění. V odpoledním čase byla naplánovaná prohlídka zámku Dublin Castle. Kdysi centrum britské nadvlády v Irsku od roku 1204 až do roku 1922. Vystoupali jsme po velkolepém hradním schodišti ve stopách osobností jako např. B. Franklina, královny Viktorie, Charlese Dickense až po Nelsona Mandelu, J.F. Kennedyho a papeže Františka. Prošli reprezentačními místnostmi až do nejdůležitějšího státního sálu v Irsku, Patrick's Hall, kde se každých 7 let koná inaugurace nového irského prezidenta. A zde jsme si pořídili společnou fotografii.

Na středu, třetí den v Irsku, nám Johanka připravila překvapení. Navrhla půldenní výlet do předměstské čtvrti Dublinu, do rybářské vesničky Howth. Za necelou půlhodinu jsme se ocitli u moře s nádhernými výhledy na útesy a rybářskými loděmi. Rybáři právě vykládali své úlovky a měli jsme štěstí, že k naší blízkosti připlul malý tuleň, několikrát se ve vodě otočil, vystrčil hlavu nad vodu a pak pokračoval zjistit, zda rybářům při překládání nevypadne nějaký přebytek. Krásné slunečné počasí nám zpříjemnilo procházku podél moře až nad kamenité útesy vysoko nad mořem. Prostě pohádka v přímém přenosu!!

Stihli jsme i exkurzi do krásné jarní botanické zahrady. V Botanic Gardens, 19,5 hektarů velkém areálu, kde jsou skleníky s rostlinami z celého světa, jsme si každý našel to své. Nechala jsem se unášet vůní bylin i trvalek, rozkvetlými magnoliemi a upravené cestičky mě provedly po okolí.

Před námi zůstala poslední zastávka druhého dne – Teeling Distilery tour s ochutnávkou. Tato palírna je první ve městě po 125 letech. Při ochutnávce Whiskey nás ohromila jemná a nasládlá chuť. Celkově to byl velmi příjemný závěr celého bohatě nabitého dne. Ještě nákup suvenýrů, že by Whiskey domů?

Se svou spolubydlící jsme se rozhodly s Dublinem rozloučit, elegantně… Nastoupily jsme do náhodné tramvaje a nechaly se odvézt až na konečnou zastávku, doufaly jsme, že odtamtud zase zpátky. To jsme ovšem netušily, kam nás odveze. Byl již večer, tma, jen osvětlené hospůdky, bary a hotely. Nakonec vše dobře dopadlo, neztratily jsme se, jen trochu adrenalinu na závěr.

Ještě jedno vyspání a čekala nás cesta na jihozápad.

Čtvrteční ráno bylo uplakané, poprchávalo. A plakala i moje dušička, byly to poslední chvíle v Dublinu.

Jeli jsme na nádraží, poslední jízda double deckerem, ranní špička, my s kufry a batohy. Jak jsme se tam, tak klátili a uhýbali, náhle nás česky oslovil vedle stojící pán, zda jsme přijeli do Dublinu oslavit MDŽ? To nás tedy pobavilo. Samozřejmě jsme ho pak zasypali zvědavými otázkami. Pán být trpělivý a vše nám na sebe prozradil.

Naše další zastávka v Irsku je městečko Kilkenny, patřící mezi nejkrásnější středověká města, založené v 6.století sv. Canicem. A mezi nejkrásnější katedrály v Irsku patří také ta zdejší St. Canice´s Cathedral, vzniklá mezi lety 1251 a 1286. V sousedství stojí okrouhlá věž ze 6.století a je jedna z mála přístupných v Irsku. Někteří odvážlivci z naší skupiny vystoupali po příkrých, spíše žebříkových schodech až na vrchol s výhledem na město.

Dominantou města je hrad z 12.století. Interiér je vybaven z doby nadvlády rodu Butlerů. Vypráví tak o jejich bohatství i rodinném životě.

Celý den vydatný déšť přetrvával, jak dobře nám posloužily pláštěnky.

Cesta k hotelu vedla přes obchůdky se suvenýry, bylo toho tolik zajímavého, že nás museli zaměstnanci upozorňovat na zavírací čas.

Zajímavostí Kilford Arms hotelu, kde jsme byli ubytováni, byl pub, postavený na třech podlažích s architekturou, která zahrnuje ruiny kostela ze 16.st. Vše jsme náležitě zdokumentovali a nasávali atmosféru místa, někteří nasávali i místní pivo a jiné moky…

Je pátek 13.3. a naše skupina se přesouvá meziměstským autobusem do posledního města, Corku, druhého největšího města v Irsku.

Penzion Gabriel House, kde se ubytováváme, je umístěn na kopci s výhledem na věže katedrály a přístav. Některá okna jsou otočená do zahrady, která s penzionem sousedí. Po odložení kufrů a batohů jsme se vydali do centra města. Prošli jsme zajímavý English Market, kryté tržiště z 18.století s velkým výběrem čerstvých potravin. Nevěděli jsme, kam se dřív podívat.

Na kamenné, hvězdicovité pevnosti Elisabeth Ford ze 17.st. jsme obdivovali nádherné výhledy na město i katedrálu. Opevnění sloužilo hlavně k obraně i jako vězení, dnes se tu konají různé kulturní akce.

Katedrála sv. Finbara je postavena v novogotickém stylu, zasvěcena patronovi města. Zajímavá je tím, že jí do nejmenších detailů navrhnul pouze jeden člověk. Má tři věže a dokončena byla v roce 1879. Někteří zůstali na večerní pobožnost, jiní centrem zpět k hotelu s přestávkou na kávu v místní cukrárně a pak už jen do hajan.

Ráno nás čekala skvělá a bohatá snídaně, tu jsme si fakt užívali, mohli jsme si vybrat ze snídaňového menu a ,,dorazit" se místními originálními dobrůtkami, které si zde pečou a sami připravují .Malý kulinářský zážitek s příjemným startem do nového dne.

V sobotu nás čekala celodenní okružní trasa autobusem kolem poloostrova Iveragh v hrabství Kerry v jihozápadním Irsku – Ring of Kerry. Okruh má délku 179 km a vede nás kolem tří jezer v Národním parku Killarney.

Naše krátké první zastavení bylo v Kenmare, v městečku s barevnými domky, vílími stromy a kamenným kruhem.

Pokračovali jsme malebnou krajinou s nádhernými přírodními scenériemi, většinou po úzké klikaté cestě. Několikrát nám řidič zastavil, abychom se pokochali úchvatnými pohledy do otevřené krajiny, na jezera a pohoří. Ladies View, dívčí vyhlídka, nás ohromila určitě stejně jako královnu Viktorii před dávnými časy.

Krátký výšlap lesní pěšinou k vodopádu Torc a pak nás již řidič dovezl kolem jezera Muckross Lake k panskému sídlu Muckross House, kde jsme měli prohlídku interiérů.

Muckross House je majestátní domov – muzeum, které sloužilo generacím rodiny Herbertů. Tudorovský dům s 65 pokoji. Byla jsem unešená autenticitou, jako kdyby rodina dům právě opustila. Nahlédli jsme i do kuchyně, prádelny a úložných prostorů např. s kufry nebo obuví.

Východ z objektu byl směrován skrz obchůdek s typickými irskými výrobky z ovčí vlny, různé dámské i pánské kabátky, saka, klobouky, šály, ale i kabelky a peněženky. Vše s designem kostky. Mnohé jsme si mohli vyzkoušet a musím říct, že by nám tato móda některým velmi slušela.

Po krátkém odpočinku naše cesta pokračovala k Ross Castle, středověkému hradu na okraji jezera Lough Leane. Začalo lehce mrholit, ale to nás neodradilo od společného vyfotografování s pozadím hradu. Ten jsme si pouze zvenčí obešli a nasáli vzduch plný historie.

Poslední zastavení bylo v městečku Killarney, kde nás hned po vystoupení z autobusu zlákala muzika z místní hospůdky a někteří zde svůj čas strávili poslechem.

Vydala jsem se do centra pokochat se atmosférou sobotního odpoledne, nakouknout do obchůdků a naposledy zachytit "irský cvrkot".

Před námi byla již jen cesta k hotelu.

Celý den byl nádherný, počasí nám přálo a pan řidič pohodový, zapáleně nám předával informace. Vracíme se nadšení a plní dojmů.

Poslední večer jsme chtěli zakončit společným posezením v místní restauraci, ale bohužel všude byly rezervace a naše skupina byla velká. Nakonec jsme se někam vmáčkli, seděli jsme však odděleně. Zajímavé prostředí, zajímaví lidé. Poslední foto. Nedělní ráno, snídaňové pohlazení, zapakovat a přistaveným autobusem odvoz na letiště.

Tak, a už jen zamávat nádherné krajině s úchvatnou atmosférou…

Díky! Díky!

Johanko a Zuzanko, cítím obrovskou vděčnost, že jsem mohla tak úžasný, láskou, trpělivostí a energií nabitý zájezd s Vámi absolvovat. Cítila jsem se bezpečně a pohodově, což oceňuji především já, starší ročník a s jazykovou bariérou. Uvědomuji si náročnost kompletovat a neustále situace dolaďovat, aby vše klapalo ku spokojenosti všech. Za vše veliké DĚKUJI!

Ke všem krásným zážitkům určitě přispěla i bezvadná skladba celého týmu, nás cestujících, díky i Vám všem!

Dagmar Hladíková