Adventní poselství o zelenajícím se fíkovníku

"Podívejte se na fíkovník nebo na jiný strom: Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane. Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou." 

(Lukášovo evangelium 21, 29-33)

Začíná advent, jezdíme do práce a z práce s hlavou plnou starostí, s hrůzou, na co jsme zase zapomněli a co ještě musíme udělat, na silnici ledovka, před námi padá mlha, za námi taky. Ale když je špatná viditelnost, můžeme zapojit fantazii. A představit si zelenající se fíkovník, o němž mluví Ježíš. Boží království – neboli království krásy a života – je blízko. Blíž, než bychom si mysleli. Není zrovna tohle poselstvím adventu?

Ve skrytu něco úžasného roste, něco už se klube ven, ještě to není vidět, ale děje se to. A počítá se v tom s námi. Nejsme mimo. Každý z nás – navzdory mlze, ledovce, mrazu a šeru – je zván už tady a teď zakoušet chuť "milostivého léta", a ta chuť je sladší než vánoční cukroví. "Nepomine toto pokolení, než se to všecko stane," ujišťuje nás Ježíš. My jsme to pokolení! S námi se to děje!

Jako zelenající se fíkovník vydává dobré plody, s nimiž se dá kouzlit (sušené fíky s medem znáte?), mohou i naše životy vydat ještě mnoho dobrého. Právě v adventním čase v nás možná už dozrají nečekaně chutné plody víry, lásky a naděje, neobyčejné plody lidskosti, která nezapomíná na radost, sounáležitost, hřejivé slovo a tichý úžas před tajemstvím Božího narození. Dáme tomu šanci?

Přeji požehnaný advent a pokojné vánoční svátky!

Lukáš Bujna, plzeňský biskup CČSH