Recenze: Film Psi Páně aneb Sněz ten film 

Kdo to jsou dominikáni a co tady v 21. století vůbec dělají? Jejich hlavním posláním je hlásat křesťanskou víru. A být s člověkem dnešní doby. Zajímá to ale ještě člověka dnešní doby? Dokument se mimo jiné zaměřuje na tři témata, na kterých křesťanství stojí a která sama o sobě vyvolávají otázky a kontroverzi - křest, eucharistii a zpověď. Křest - pěkný obřad nebo něco víc? Eucharistie - křesťané jsou skutečně přesvědčení, že se oplatka mění na tělo Krista? Zpověď -není to přežitek, chodit někomu druhému říkat na sebe ty nejhorší věci? (Oficiální text distributora)

V roce 2017 se na světlo světa dostal dokumentární snímek režiséra Jonáše Vacka. Film „Psi Páně aneb sněz ten film“ vznikl ve spolupráci s Českou dominikánskou provincií, jejíž členové dávají nahlédnout do organizačního i lidského fungování svého řádu.

Filmem provází otec Jindřich Poláček. Tvůrci snímku si jen stěží mohli vybrat vhodnější ústřední postavu. Jindřich je svéráznou, výraznou a možná i lehce komplikovanou osobností, která umí i naprostým laikům nebo nevěřícím přiblížit svět za zdmi kláštera, boří předsudky, demonstruje drobné nedokonalosti na všech frontách, a ve svém projevu nezapomíná hovořit i k těm, kterým svět víry a církve není cizí. Otec Jindřich si zároveň film v žádném případě neuzurpuje pro sebe a se skromností a přirozeností sobě vlastní dává prostor všem, kteří se spolu s ním objeví na plátně.

Filmařům se při natáčení zjevně podařilo vytvořit takovou atmosféru, ve které se všichni účinkující dokáží uvolnit – mnozí z účinkujících se přitom objevili před kamerou vůbec poprvé v životě. Jednotliví protagonisté se zde nebojí hovořit o své víře i nevíře, a na otci Jindřichovi je nesmírně sympatické to, jak pro něj víra či nevíra těch, se kterými se setkává, nehraje příliš podstatnou roli, a není pro něj důvodem k tomu, aby dotyčné jakkoliv soudil.

Film Psi Páně je velmi zajímavý i po vizuální stránce. Jeho tvůrcům se podařilo působivě skloubit bílým světlem zalité záběry i momenty snímané v šerosvitu. Zpěvy dominikánek jsou střídané zpívanými částmi liturgie, ve filmu ale přirozeně a nerušivě zaznívá také hudba Pavla Vrtěla.

Pokud bych film Psi Páně měla shrnout jedním jediným slovem, označila bych jej za lidský, a to po všech stránkách. Naprosto v něm chybí cokoliv strojeného, kašírovaného, vyumělkovaného, inscenovaného. Lidský je otec Jindřich Poláček, který s přirozeností, skromností, a zároveň originalitou sobě vlastní tvoří hlavní postavu celého dokumentu. Lidské jsou i jednotlivé scény, z nichž některé rozhodně nepůsobí jako lákavá reklama na víru, Boha nebo jakoukoliv církev. Lidskost a upřímnost můžeme vidět v rozpacích a rezervovanosti, s jakou vítaly přítomnost filmařského štábu sestry dominikánky, za kterými se otec Jindřich vypravuje na návštěvu v úvodu filmu.

Snímek Psi Páně má zajisté - ostatně jako kterýkoliv jiný film - své dílčí nedostatky. Ty ale plně vyrovnává upřímnost, čistota a neuvěřitelná autenticita, kterou od počátku až do konce dýchají naprosto všechny záběry.

Když otec Jindřich v jednom ze záběrů říká: „Je důležité, abychom se věnovali všem lidem, i těm, kteří to třeba ve svém životě mají jinak,“ uvědomujeme si, že působení v církvi – ať už na pozici laika nebo duchovního – má být kromě jiného také službou. Službou i těm, kteří nám mnohdy možná tak úplně nekonvenují, ale také službou sobě samotnému.

Film Psi Páně aneb Sněz ten filmů můžete momentálně online zhlédnout na webu Aerovod. DVD s filmem je možné objednat například na webu www.paulinky.cz.

Psi Páně aneb Sněz ten film:

Scénář a režie: Jonáš Vacek

Kamera: Pavel Mašek

Střih: Juraj Ondruš

Zvuk: Ondřej Šmejkal

Hudba: Pavel Vrtěl

Česká republika, 2017, 70 min.

Premiéra: 28. ledna 2017 (Forleaf)