Jako malý předvánoční dárek vám přinášíme exkluzivní vánoční rozhovor pro náš diecézní časopis Katabáze se členy skupiny The Tap Tap. Ptala se redaktorka Amaya Tomanová. 

Skupina The Tap Tap, pojmenovaná po budově TAP (Technicko-administrativní práce) na pražském Vyšehradě, je charakteristická především počtem svých členů, typickým rytmickým projevem a svéráznými texty. Své působení zahájila ve druhé polovině devadesátých let - původně coby hudební kroužek při Jedličkově ústavu, který se slovy Ladislava Angeloviče tak trochu "vymkl z rukou". Stejně jako řada dalších umělců se i The Tap Tap vlivem současných okolností ocitli v nelehké situaci, která jim znemožňuje vystupování. Zákaz živých vystoupení má nejen negativní finanční dopady na fungování kapely, ale je jistě nepříjemný i z toho důvodu, že umělce připravuje o kontakt s živým publikem. Rozhovor probíhal jen dva dny před tradiční Mikulášskou s The Tap Tap, která tento rok proběhla online ze zkušebny - pustit si ji můžete zde, a i mimo přímý přenos můžete kapelu podpořit dárcovskou SMS ve formátu DMS TAPTAP 30 (případně 60 nebo 90 podle částky, kterou chcete kapele věnovat) na číslo 87 777. S Láďou Angelovičem a Jiřím Holzmannem jsme mluvili o přípravách na Mikulášskou, filmu Postižení muzikou i tom, proč je důležité udržet The Tap Tap nad vodou.

Nefňukat a pokračovat online

Ladislav Angelovič: "Připravujeme se na naše mikulášské online vystoupení, snažíme se zůstat "necovidoví" a zdraví, a zatím se nám to celkem daří." Jiří Holzmann: "Já bych si - co se kapely týče - představoval slovíčko "dobře" trochu jinak. Určitě bych si představoval víc koncertů v kalendáři, víc akcí, a trošku mě mrzí, že jsme se v současné době museli naučit žít s tímhle. Jinak se máme fajn - máme před sebou živý stream Mikulášské s The Tap Tap, v úterý jsme měli generálku, která proběhla velmi dobře, a jsem rád, že jsme všichni zdraví a ve stavu, kdy jsme schopni koncertovat." Zkoušky kapely tedy vzhledem k aktuálnímu stavu online, což je pro členy kapely nezvyk - i na toto jsem se musela muzikantů zeptat. The Tap Tap jsou ale profesionálové se vším všudy včetně perfektní "tréninkové morálky" i mimo zkušebnu. "Cvičili jsme každý doma podle možností," říká Láďa Angelovič, a Jiří Holzmann dodává, že je rád, že díky moderním technologiím neztratili zpěváci kapely kontakt s korepetitorkou zpěvu Libuší Voběrkovou. "Je úžasná a zpěváky posouvá každou lekcí dál a dál," vypráví, a dodává, že živé zpívání s kapelou pochopitelně nelze ničím nahradit.

Postižení muzikou

Maminka mi řekla, že jsem ostuda, ale v zásadě se jí to líbilo, 

Pandemická situace bohužel negativně ovlivnila i promítání časosběrného dokumentu Postižení muzikou z režisérské dílny Radovana Síbrta, který s kapelou dlouhodobě spolupracuje a má na svědomí například její slavný klip Řiditel autobusu. Snímek měl mít premiéru v kinech koncem září, přišla ale vládní opatření a diváci ho mohou v současné době zhlédnout pouze online - například na HBO. Časosběrný dokument je bezesporu náročnou záležitostí a velkým zásahem do soukromí. Ve strhujícím a upřímném snímku můžeme sledovat především příběhy Jiřího Holzmanna, Ládi Angeloviče, Jany Augustinové a Petra Tomka, své soukromí zde ale poodhalí i kapelník Šimon Ornest.

"Zpočátku nebylo jasné, které postavy budou v popředí. Radovan Síbrt posléze přiznal, že přestože se známe dobře, bylo těžké dokument rozjet, protože někteří měli trošku odstup, trvalo nám delší dobu, než jsme na celou operaci přistoupili. Část materiálu se musela úplně vyhodit, nakonec ale můžete vidět, že se z toho vyloupl docela povedený film," říká Láďa Angelovič. Jiří Holzmann popisuje i schvalovací kolečko, v jehož rámci se celá kapela sešla v hudebně, kde jim společnost PINK promítala první verze filmu. "Tým, který s námi pracoval, s námi zkrátka uměl pracovat," vypráví Jiří, pro kterého film nebyl první zkušeností s natáčením - vidět ho můžete například i v dokumentu České televize Na cestě. A jak na dokument, který je místy opravdu syrový a nebere si servítky, reagovali rodinní příslušníci kapely? "Maminka mi řekla, že jsem ostuda, ale v zásadě se jí to líbilo," směje se svérázný mluvčí kapely Láďa Angelovič. Jiří Holzmann, který se ve filmu dokonce žení, měl zase trochu strach z reakce své babičky. Ta nakonec neměla problém s jeho místy jadrným vyjadřováním, ale se scénou, ve které kapelník Šimon Ornest Jiřímu asistuje s "bažantem". "Je to ale naprosto přirozená věc, děje se každý den několikrát, a spousta lidí se nad tím nepohorší, naopak získá informaci, která je obohatí," komentuje scénu Jiří. A jak se členové kapely sami sobě ve filmu líbili? "Dívat se na sebe bylo snesitelnější, než poslouchat svůj hlas na nahrávkách," svěřuje se Jiří Holzmann. Vzhledem k tomu, že muzika nezná hranice, se bude film Postižení muzikou promítat i na několika zahraničních festivalech, a to i přes to, že snímek původně nebyl koncipován pro zahraničí.

Hvězdné spolupráce

Kapela The Tap Tap má za sebou spolupráce s řadou dalších profesionálních umělců, ať už z tuzemské hudební scény (Dan Bárta, kapely Sto zvířat nebo Visací zámek), nebo ze zahraničí (známá folková hudebnice Gaelynn Lea). "Spolupráce s Gaelynn byla jedna z těch velmi příjemných," vzpomíná zpěvák Jiří Holzmann, který na Mikulášské v roce 2016 ve Fóru Karlín s Gaelynn zpíval skladby Two Roads a Bird Song. "Strašně mě překvapila, jak je jí plná místnost, když do ní vstoupí. Gaelynn je živelná, skvělá, a i když je malá vzrůstem, svou osobností a chováním převyšuje spoustu zdravých lidí," říká Jiří, a Láďa Angelovič zmiňuje naprostou profesionalitu této americké zpěvačky. Profesionalita ale nechybí ani kapele Visací zámek, u které by to vzhledem k žánru, který hraje, možná řada z vás netipovala. "Zpěvák Jan Haubert nám na Mikulášské dělal čerta, naučil se vše, co bylo potřeba, a při zkoušce i na pódiu byl naprosto profesionální. Žádné excesy punkového typu se nevyskytovaly," vypráví Láďa.

The Tap Tap na plný úvazek

Živit se muzikou není v našich končinách zrovna snadné, a to i v případě, že jste profesionálové jako The Tap Tap. Nejen proto má řada členů kapely kromě hraní i jiný zdroj obživy, někteří zase studují nebo se věnují jiným záležitostem. Zkoušení, hraní a cestování je extrémně časově náročné a může poznamenat i osobní život členů kapely, proto mě zajímalo, zda si hudebníci někdy představovali, že by kapelu buďto definitivně opustili, nebo se jí naopak začali věnovat na plný úvazek. "Za běžného provozu se mi takové myšlenky jednou ročně zkrátka v hlavě objeví," přiznává zpěvák Jiří Holzmann, a dodává, že zejména cestování je velice náročné - časově, fyzicky i psychicky. "Vždycky ale nakonec převládne pozitivní nálada, kterou máme v kapele nastavenou," uvádí, a zmiňuje například to, jak se kapela umí zabavit právě na zmíněných cestách autobusem, kdy přijdou na přetřes filmy, sportovní události a řada dalších témat. Co se účinkování na plný úvazek týče, Jiří sám chtěl mít vždy muziku hlavně jako koníčka, a má tedy i jiný zdroj příjmu. "To ale tu únavu ještě více prohlubuje, protože člověk přes týden pracuje a o víkendu je na cestách a koncertech," přiznává, dodává ale, že hraní ho i po letech velmi baví. K odchodům členů kapely v poslední době naštěstí příliš často nedochází. "Kapela se nám ustálila," vypráví Jiří Holzmann, a dodává, že kdykoliv kapelu někdo opustí, dochází bohužel i ke zpřetrhání vazeb. "Přijde mi to trošku smutné," přiznává. "Ale je to tak i běžném životě," podotýká Láďa Angelovič, a dodává, že vztahům pomáhá mít společné zážitky.

Ze soucitu na vás nikdo podruhé nepřijde

Máme například i skladbu Simulanti, kde zpíváme, jak je výhodné předstírat, že jste na vozíku. Dříve jsme také měli v repertoáru písničku, jejíž pointou bylo, že i mezi handicapovanými se najdou kreténi,"  

Vzhledem k tomu, že se kapela The Tap Tap skládá z handicapovaných členů, musela se zpočátku potýkat s nestandardním přístupem ze strany veřejnosti i pořadatelů - mnozí ji totiž měli tendenci považovat za zájmový hudební kroužek "dětí z Jedle". Pochybnosti ale zpravidla zmizí po prvním poslechu, který nenechá nikoho na pochybách o tom, že The Tap Tap jsou profíci se vším všudy. Postupem času nás už ani pořadatelé nevnímali jako "exoty z Jedle," říká Láďa Angelovič. "Vzhledem k výši honorářů si organizátoři musí rozmyslet, zda nás pozvou, a když už nás zvou, je to proto, že mají jistotu, že na nás lidé přijdou," uvádí. "Jednou se přijdete podívat ze soucitu, ale pokud vás to nechytne jako muzika, zážitek, druh energie - tak už podruhé nepřijdete. A na nás chodí lidé opakovaně," dodává. Jiří Holzmann uvádí jako příklad pana Martina Tikala z jihočeských Řepic, kterému se podařilo celé Řepice pobláznit a zajistit kapele mimořádně velkou diváckou účast. "Z reakcí publika bylo vidět, jak si to neuvěřitelně užívají," vzpomíná zpěvák. Zajímalo mě, zda se kapela někdy necítí být tlačená do role "mluvíčích handicapovaných". Láďa Angelovič uvádí, že na toto téma se kapela nejčastěji vyjadřuje prostřednictvím svých textů, vše ale probíhá přirozeně a bez tlaku. "Zpíváme o tom, že postižení jsou úplně normální lidé. Máme například i skladbu Simulanti, kde zpíváme, jak je výhodné předstírat, že jste na vozíku. Dříve jsme také měli v repertoáru písničku, jejíž pointou bylo, že i mezi handicapovanými se najdou kreténi," dodává. K opravdu palčivým tématům se kapela čas od času vyjádří na svém Facebooku nebo prostřednictvím youtubového kanálu, na pilu ale rozhodně netlačí - mělo by to opačný účinek.

The Tap Tap v roce 2021

V zásobě jsem měla i otázku, týkající se plánů kapely na rok 2021. Moderní technologie sice umožňují online přenos koncertů bez fyzické účasti diváků, hudebníci se tak ale připravují nejen o neopakovatelný zážitek, ale i o značnou část příjmů. Vzhledem k pandemické situaci byla tedy otázka ohledně plánů kapely spíše otázkou řečnickou. "Kdybych věděl, co bude v roce 2021, tak to zpeněžím," směje se Láďa Angelovič. Vládní opatření sice změnila způsob fungování kapely, náklady jsou ale stále stejné, zatímco příjmy rapidně klesly. Kapela spustila ve spolupráci s platformou Donio projekt, v jehož rámci ji mohou lidé podpořit. V době, kdy rozhovor probíhal, se v rámci projektu The Tap Tap nad vodou podařilo vybrat zhruba 300 tisíc korun. Jakkoli může tato částka působit dobře, na dlouhodobé pokrytí nákladů bohužel nestačí. "Nevíme, co bude v příštím roce, a máme trochu obavy, že se věci budou rozjíždět pomaleji, a i organizátoři budou opatrní," přiznává Láďa Angelovič s tím, že největší smysl v současné chvíli dává především dlouhodobá podpora ze strany veřejnosti (v rámci projektu The Tap Tap nad vodou lze kapelu podpořit libovolnou částkou s měsíční pravidelností). "Je to jednoduchá matematika. Za běžné situace odehraje The Tap Tap něco mezi 50 a 60 koncerty ročně, za rok 2020 máme za sebou zhruba jen šest koncertů, z toho dva koncerty proběhnou z naší dílny, zafinancovali jsme je my" odhaluje Jiří Holzmann nepříjemnou realitu. "Kapela by mohla dál fungovat vždycky, jde ale i o zapsaný spolek TAP, který zaštiťuje spoustu zajímavých aktivit a pomáhá spoustě lidem začlenit se do běžného života," uvádí. Mezi lidi, kterým spolek pomáhá, patří například i členové kapely Petr Tomek, Víťa Feller nebo Johny Macháček. Provoz spolku stojí zhruba 100 tisíc měsíčně, a rezervy pomalu dochází. "Díky sbírce můžeme rok 2020 nějakým způsobem přežít, co bude dál, to se uvidí," říká Jiří.

Podpořte The Tap Tap s námi!

Kapelu The Tap Tap a její aktivity můžete podpořit také vy, a to několika způsoby:

Jednorázovým, ale ideálně pravidelným příspěvkem přes web www.tttnadvodou.cz

Zakoupením hudebních nosičů nebo suvenýrů www.naobchod.thetaptap.cz.

Dárcovskou SMS ve tvaru DMS TAPTAP 30, DMS TAPTAP 60 nebo DMS TAPTAP 90 na číslo 87 777.

Kapelu The Tap Tap můžete sledovat také na jejích facebookových stránkách nebo na YouTube.