Na táboře v Mariánských Lázních děti putovaly s apoštolem Pavlem
Letos se v Mariánských Lázních již podeváté uskutečnil příměstský husitský tábor. Jeho tématem byly cesty apoštola Pavla po Středomoří. Poutavou zprávu o průběhu tábora sepsala Adéla Denkova.
Už podeváté se v Mariánských Lázních konal příměstský husitský tábor. Ústřední příběh letos sledoval Pavlovy cesty po Středomoří a jeho neúnavné šíření evangelia do všech koutů světa. Děti si zahrály spoustu her v lázeňských parcích, ale vyrážely také plnit úkoly mezi lidi a podívaly se i do nádherné jízdárny ve Světcích u Tachova.
"Tak co, sehnali jste dost srdíček?" volá na mě kolemjdoucí paní, která venčí jezevčíka. A já vím, že nemá na mysli ani speciální chirurgické postupy, ani úspěchy při vaření kuřecí polévky. Během dopoledne totiž potkala skupinku dětí z našeho tábora, který se už tradičně konal na začátku srpna na mariánskolázeňské husitské faře pod vedením farářky Zuzany Kalenské. Zúčastnilo se ho 23 dětí z Mariánek a blízkého okolí a vedle zkušených táborníků se letos opět přihlásili i nováčci různých věkových kategorií.
Toho vzpomínaného dne měly děti za úkol vyrazit do města a nasbírat od lidí co nejvíce srdíček nakreslených na papír. Podobné hry patří mezi jejich oblíbené výzvy, které je učí vystoupit z komfortní zóny, slušně oslovit cizího člověka a trénovat komunikaci. A tato jim také připomněla jedno z témat táborové biblické dějepravy: lásku, o které psal apoštol Pavel ve svém známém dopise do Korintu: "Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon…"
Právě Pavlovým dobrodružným cestám po Středomoří se věnovala letošní celotáborová hra. Děti se dozvěděly o tom, jak byl nejprve horlivým pronásledovatelem prvních křesťanů, ale po setkání se vzkříšeným Kristem se z něj stal neuvěřitelně výkonný evangelizátor, díky kterému se víra začala šířit do všech koutů světa. Pavlův příběh je pro tábory vlastně ideální, protože umožňuje dětem přiblížit základy křesťanství a zároveň nabízí spoustu dobrodružných momentů. Díky Pavlovi jsme se sice ocitli ve Středomoří, počasí tomu však příliš neodpovídalo. Táborníky ale déšť ale nezaskočil a rozděleni do čtyř družin vedli s plným nasazením souboje vyžadující rychlost, mrštnost, ale i znalosti a strategické myšlení a spolupráci. Hezké počasí nám přálo alespoň při celodenním výletě do Tachova. Tam jsme mimo jiné navštívili nádherně opravenou jízdárnu ve Světcích.
Déšť se nám naštěstí vyhnul i během noční hry a lovení bobříka odvahy. Po slavnostní bohoslužbě, která tábor završila, se děti opět rozutekly ke svým dalším prázdninovým zážitkům. Protože ale téměř všechny bydlí v Mariánkách nebo v přilehlých obcích, budou se během roku dále setkávat jako spolužáci ve škole nebo na hodinách duchovní péče a kroužcích. Z tábora si odnesly nejen nová přátelství, ale také spoustu vědomosti a získaly představu o svých dovednostech a schopnostech. A snad se také naučily, že v soutěžích není důležité jen vyhrávat, ale také chovat se férově, ovládat se, a pomáhat ostatním. Mariánskolázeňské obci zase tábor pomohl posílit společenství a připomenout si, že je nám spolu dobře. Dík patří všem, kdo se do přípravy tábora zapojili a přispěli také dobrotami, které malým i velkým táborníkům vždycky přijdou vhod. A díky především Bohu za to, že jsme se letos opět sešli a celý týden prožili bez nehod!
Adéla Denková
