Kázání: Nejsvětější Trojice

"Mluvíme v hádankách", připouští biskup Řehoř z Nyssy, jeden z největších prvokřesťanských teologů, když má popsat nepopsatelné a vysvětlit nepochopitelné: Nejsvětější Trojici. Lidský jazyk nemá totiž slova a pojmy, které by vystihly podstatu Nejvyššího Tajemství.

Vlastně veškeré naše pokusy Boha definovat jsou poplatné našim pozemským zkušenostem. Nazýváme Boha Otcem - ostatně ho tak nazýval i Ježíš - ale copak je božství omezeno genderem? Převážně mužsky se projevující Bůh v Izajášově proroctví se neváhá přirovnat k rodící ženě. Duch Svatý je sice v hebrejštině ženského rodu - Rúach Hospodinova - ale v řečtině už rodu středního, přičemž titul Paraklétos (Přímluvce, Utěšitel) ho zase jednoznačně odhaluje jako muže.

A Ježíš? No ovšem, vtělil se do mužského těla, zdá se to tedy zcela jasné. Je to muž. Ale jako preexistující Logos, před svým Vtělením, musel být čistě nadpohlavní a takovým je možná i po svém Nanebevstoupení. Ani velká anglická mystička Juliana z Norwiche se ostatně nerozpakuje nazvat Ježíše Matkou křesťanů. Muž a žena - to jsou jen role a Bůh sám není žádný herec. Hledět na Boha očima lidskýma shledávám poněkud ošidným.

" Proč se nám Bůh nedává poznat?", ptáte se možná. Dobrá otázka. Přiměřené zjevení jeho Slávy k nám přichází - jak víme - právě v Ježíši z Nazareta. To ovšem ještě není všechno: Prostřednictvím Ducha života je Bůh přítomen v každém z nás.

Copak o to, připustit, že Bůh je obsažen v někom jako je Orlando Bloom, Sean Connory nebo Vojta Kotek, to asi nepředstavuje žádný velký problém. Ale co když je třeba vidět Boží Tvář v lidech méně vábných? Třeba v oplzlé prostitutce od Severky ve Varnsdorfu. Nebo ve starém pomočeném bezdomovci, který se povaluje na autobusové zastávce v Javorníku. To už není tak pěkná představa. Že i tam by se ukrývalo božství? Ale ano, je tomu tak.

Proč se nám ale Bůh nedá poznat přímo, úplně na rovinu? To v nás má tak malou důvěru? Ne, je to proto, že kdyby se nám zjevil hned teď, když nejsme připraveni, Jeho Zjevení by nás sežehlo na popel. Nedozráli jsme v Poznání. Jednou snad dozrajeme, budeme schopni vidět Stvořitele nejen v každé lidské bytosti, ale ucítíme i doteky jeho prstů na nejmenším lístečku jabloně nebo v letním mihotání vzduchu. Potom nebude problém stanout v Jeho světle a nechat se Jím obejmout. Ale zatím žijme z náznaků a berme Boha jako Tajemství.

Máte teď pocit, že jste se z dnešní homilie nic přínosného nedozvěděli? Tak to je v naprostém pořádku. Nejsvětější Trojice se vzpírá lidskému škatulkování a analyzování teologů či filosofů. Jediné co můžeme říct na závěr je to, co jsme řekli na samém začátku. "Mluvíme v hádankách."

Amen

Martin Gruber, jáhen v Českých Budějovicích, Matouš 28, 16 b- 20

ilustrace: Andrej Rublev, Trojice Boží