Dušičkový dopis bratra Filipa

Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel. (Jan 12, 27)

My sami jsme odpovědí na otázky mrtvých. Souzním s Jamesem Hillmanem, jehož knížku právě čtu. Toto tělo, tato duše, tato přítomnost... To vše pochází nejen ze setkání dvou lidských těl, mužského a ženského, ale je to mnohem víc skutečné Tajemství, před kterým rozsvěcíme svíčky na hrobech, pokládáme květiny, modlíme se a naše srdce zaplavují vzpomínky jako moře prázdnou jeskyni někde na pobřeží. Vše jakoby volalo po Nádechu, mnohem víc po Nádechu a vůni mořského vzduchu za úsvitu, mnohem víc, než po banálních útěšných frázích a teologických zdůvodněních.

Vloni zemřel můj táta. Co cítím, když se teď dívám na jeho starou fotku, pořízenou na konci sedmdesátých let v zahradě u domu, kde jsem prožil své dětství? Je toho tolik najednou..., vděčnost i vztek, obrovský vztek... 

více v dopise ke stažení ve formátu pdf

převzato z webu www.bratfilip.cz