Dopis biskupa duchovním

Víte přece, že jste ze svého marného způsobu života, jak jste ho zdědili po předcích, byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista, bezúhonného a neposkvrněného beránka. (1. epištola Petrova)

Sestry a bratři,

Náš svět pochopil, že je zranitelný a zraněný. Pochopil to jako celek, ne ze zpráv v televizi, ale z vlastní zkušenosti. Mnozí dnes mají za to, že vše se vrátí ke starým pořádkům a můžeme opět zapomenout, a žít tak jak jsme žili. Ale můžeme opravdu zůstat stejní? Máme se opět vrátit do světa výkonu a sobeckého usilování? Dbejme na to, abychom spěcháním k otevření kostela, neminuli zraněné u cesty. Alespoň jednou za život prožije totiž každý z nás, že u té cesty bude ležet a potřebovat také pomoc.

Jsme-li Vzkříšenému něčím podobní, pak ranami, které nemizí, ale zůstávají. Máme je snad i proto, abychom nezapomínali, že kohokoliv potkáme, je na tom stejně. Všichni prožíváme obavy i naděje, nejistoty i radost. Křesťanství nás nezbavuje ran, ale spíše k nim ukazuje.

Během března a dubna jsem mluvil s desítkami lidí, kteří mi po telefonu, svěřovali svá zranění. Nikdy před tím, jsem tak velký zájem o pastorační rozhovor nezažil.

Jednomu našemu bratru zemřel syn. Řešil jsem s jednou ženou domácí násilí a její strach odejít z domova. S jiným člověkem jsem zase mluvil o rakovině, kterou mu diagnostikovali na začátku března. Další člověk (farář) se na mne obrátil, protože už delší dobu uvažuje o sebevraždě. Vím, že i vy pomáháte takovým lidem. A někdy je to pomoc a bezmoc zároveň. Pak člověk nemůže spát a budí se ráno se strachem. Křesťanství není magie, a tak nemůžeme nic ovlivnit za pomocí kouzel. Máme jen ruce, modlitbu a velikonoční víru.

Všichni potřebujeme zažívat Světlo Kristovo, protože jinak jsme vtaženi do strachu a chaosu, napospas pouhým myšlenkám či emocím. Neodsuzuji rozum, ani city, ale bez Světla Kristova, nás dovedou leda tak do pekla. Krásně to řekl nedávno Dalajláma: "Má-li problém řešení, musíme pracovat na jeho nalezení; pokud ne, nemusíme ztrácet čas přemýšlením o něm."

Neztrácejme čas něčím, co nemá řešení, ale věnujme veškerou svou energii tomu, co smysl má. Zbavujme se všeho harampádí, které nám překáží a všude ponechme místo Jedinému. A když jsme opravdu na dně, pak se vraťme do Getsemanne a řekněme "ne má, ale Tvá vůle se staň." Učiníme-li to s čistým srdcem, pak vše najde své řešení. Vězme, že nic nezáleží na nás, kromě lásky, které se učíme celý život.

Tam, kde vládne strach a obviňování, nevládne Ježíš. Je to prosté. Tam, kde jsme povýšili vnitřní předpisy a řády nad Evangelium, se mýlíme.

Opatření proti Covid19 jsou poněkud zmatená, ale věřím, že mají svůj smysl. Postačí, když budeme na prvním místě ohleduplní. Lidé s chronickou obstrukční nemocí plic, astmatici, onkologičtí pacienti, lidé jinak chronicky nemocní, ti všichni jsou ohroženi. My ostatní jsme ohroženi nákazou uzavřenosti.

Chci vám všem poděkovat za úsilí i modlitby, kterými objímáte lidi, kteří vám byli Pánem svěřeni.

Sestry a bratři, Církev československá husitská se podobá krásné zahradě, v pestrosti barev, rostlin, zvířat, vody i všech, kteří do této zahrady vstupují, jako do místa, kde najdou odpočinutí a nové síly. Nečiňme z této církve mauzoleum. Víra, která stále na počátku této církve, je tatáž víra, kterou dostali apoštolové na počátku. Je to víra ve vzkříšení, v uzdravení. Je to živá a rostoucí víra. Není to víra v uniformy, ale víra ve spojení Nebe a Země.

Všem vám žehnám a prosím, abyste se za svou církev modlili tak, jako doposud. Krása jednoty v různosti, která se poslední týdny objevila i v naší církvi, je tou pravou oslavou stého výročí.

Pokoj a Dobro.

bratr Filip