Adventní úvaha Richarda Rohra

Bratři a sestry, my neočekáváme, že temnota zmizí. Už příliš dlouho pracuji v duchovní službě, abych věděl, že nezmizí.

Přáli bychom si, aby zmizela, zvláště v některých závažných sociálních otázkách. Přáli bychom si, aby byl ze světa odstraněn hlad. Přáli bychom si, abychom přestali vymýšlet nové a nové zbraně a zabíjet lidi. Ale v určitém bodě to člověk musí vzdát a přiznat, že temnota tady je. Jak se s tím vyrovnáme? Musíme v duchu a ve svém nitru i v komunitách najít svobodu, abychom onu temnotu aspoň rozpoznali a naučili se žít ve vztahu k ní.

Jinými slovy, nenazývejte temnotu světlem! Nenazývejte ji dobrem. Myslím, že mnozí naši lidé se k tomu nechali svést. Cestou, jak z toho ven, je prostě přestat říkat, že věci jsou v pořádku. Když odmítneme temnotu pojmenovat, budeme v ní zajati. To je nebezpečná a falešná nevinnost. Když dokážeme temnotu pojmenovat, můžeme se naučit žít tak, aby nad námi neměla převahu.

Problém s osvobozením zemí prvního světa tkví v tom, že rozhraní mezi temnotou a světlem ve společnosti střední třídy jsou velmi, velmi vágní. Když není nic zakázáno, není nic ani vyžadováno. K tomu stavu se dnes blížíme. Myslím, že to je to, co Thomas Merton předpověděl jako "organizované zoufalství".

...

Richard Rohr na úterý 2. týdne adventního - Nenazývejme temnotu světlem 

z knihy Radikální milost