Filip Štojdl
Narodil jsem se v Podbořanech 1. září 1975. Studoval jsem na Husitské teologické fakultě a od roku 1998 působím jako duchovní v Církvi československé husitské. Vysvěcen na jáhna jsem byl v roce 1998, v roce 2000 jsem přijal kněžské svěcení. Jsem ženatý s Miladou, která je zdravotní sestrou v hospici. Mám dceru Elišku a syna Jakuba. Působím i jako hospicový kaplan. Doprovázím často umírající i jejich blízké. Za poslední roky se také velmi zintenzivnil podíl těch, kterým poskytuji pastorační podporu a duchovní doprovázení. V roce 2012 jsem byl zvolen plzeňským biskupem, v roce 2016 jsem absolvoval úspěšně hrobnický kurz. Věnuji se amatérskému focení, mám rád přírodu i staré hřbitovy. Od roku 2018 píšu svůj osobní blog.
pro všechny všechno
pro sebe nic
Církev jsme my všichni. Není to nějaká organizace na způsob politické strany. Pro mne je to místo, kde můžu být takový jaký jsem, se všemi zraněními. Místo, kde je mi dobře, kde je prostor pro sdílení, radost a naději. Věřím tomu nahému, zraněnému a slabému muži na kříži. Tomu, který nás učí lásce a jehož jméno je plné soucitu. Věřím v Ježíše, který se ujímá všeho zraněného, vytěsněného a nepřijatelného. Tak se církev podobá rodině se vším všudy. I s tím, že dnešní rodina je zraněná, mnozí v ní jsou pro nás záhadou, jsou jiní, někdy nepřijatelní, těžko k sobě hledáme cestu.
Nevěřím ve složitou a lidsky vzdálenou teologii, ta nikoho neuzdraví. To, čeho je zapotřebí, je obyčejná lidskost, obejmutí a laskavá přítomnost, dobré zacházení sama se sebou, trocha ticha, hodně modlitby, obyčejná chůze lesem. Vím, že jsem jen hříšník na cestě. Přesto svůj život nevzdávám a stávám se poutníkem, který se dívá a přijímá ty, které potkává jako bratry a sestry. Vybral jsem si oslovení bratr. Možná i proto, že jsem jedináček. Mohu být bratrem každému, kdo je taky na cestě, kdo zakopává a padá občas na zem, protože v tom jsme si podobní.
bratr Filip
Biskup Filip
