Back to Top

Květná neděle

sobota 24. březen 2018 16:43

Sestry a bratři, chci se vás něco zeptat: „Zklamal vás někdy Bůh?“ – Teď si určitě říkáte: „Co je to za pitomou otázku? Kdyby nás Bůh zklamal, tak přece nechodíme do kostela.“ Jo, dobře, zeptal jsem se opravdu hloupě, tak tedy znovu: „Očekávali jste někdy od Boha pomoc, a On se zachoval docela jinak, než jste si mysleli?“ Tady už není odpověď tak snadná, že? Bodejť, Boží myšlení se od našeho drobet liší, On vidí přece jen mnohem dál. – Mohu-li mluvit za sebe, pak jsem se v životě – bylo mi kolem třiceti – dostal do těžké krize a prosil Boha o pomoc. Pomohl mi. Tím, že mi všechno vzal. Vzal mi všechno – aby mi později mohl dát mnohem víc. Dnes mu jsem vděčný, ale tenkrát, když se to stalo, jsem ho hluboce nenáviděl. Jak mi to mohl udělat? Zrovna mě?

Ti lidé, kteří mávali palmovými ratolestmi, když vjížděl Boží Syn do Jeruzaléma, také čekali Boží pomoc. A ona přišla. Jenže se nepodobala ani dost málo jejich představám. Nazaretský Rabbi na oslátku se nepostavil do čela vzbouřenců, nepovolal na pomoc armádu andělů, vlastně se zachoval dost podivně. Nadšení se změnilo ve zklamání, zklamání přerostlo v nenávist. Ti, kteří v neděli radostně volali „Hosanna“, v pátečním ránu už do ochraptění řvali „Ukřižovat!“ „No jo“, řeknete asi, „taková je prostě mentalita davu.“ Jistě. Ale je to zároveň mentalita každého z nás. My jsme součástí davu a dav je i naší součástí. Lze sice oddělit jednotlivce z davu, ano - ale jak vypreparujete dav z jednotlivce? 

Tolik si přejeme, aby se Bůh podobal džinovi, kterého měl Aládin ve své v lampě. Otřeme ji, vyslovíme přání – a je to. No, ale takový Bůh není, kdyby byl, mohli bychom si ho lehce splést s vysoce výkonným automatem. Vhodíte modlitbu – vypadne splněné přání. Bezva. Bůh ovšem – jak moudře řekl Dietrich Bonhoeffer – „neplní naše přání, ale svá zaslíbení“. Člověk nemůže Bohu diktovat.

Obyvatelé Jeruzaléma čekali v bráně svého města politického vůdce, který jim ulehčí pozemský život. A místo toho přišel Mesiáš duchovní – Ten jim přišel „pouze“ otevřít Bránu do Božího Království. Takové zklamání! Není divu, že se jich zmocnila zášť. Cítili se oklamaní, podvedení, ponížení. Proč Bůh nejedná podle jejich plánu? Všechno by mohlo být jiné. – Člověk ovšem nevidí za horizont Věčnosti, rozhodně ne, pokud mu to Bůh nedovolí. Proto se vztekáme, když něco nevychází, když naše jistoty selhávají a naděje se hroutí. Obviňujeme Boha. A Bůh na nás shlíží se shovívavostí Otce, kterému žaluje malé dítě na rozšlápnutou bábovičkou z písku. „To jsou malá zklamání“, říká Bůh. „Ta tě jen zocelí. Ale já mám pro tebe připraveného něco mnohem lepšího.“ 

Kázání na Květnou neděli (6. postní) vypracoval bratr Martin, jáhen v Jindřichově Hradci